Jedno z hlavních ekonomických témat v České republice je zastavení měnových intervencí. Tuzemští investoři a podnikatelé si již zvykli, že se v posledních třech letech nemuseli starat o měnová rizika české koruny k euru, což vedlo mj. k úsporám za pojištění kurzu.
Klíčovým důvodem, proč ČNB začala s intervencemi a držením stabilního kurzu byla snaha zamezit deflačním tlakům s tím, že cílem by mělo být udržet inflaci na úrovni přibližně 2 procent.
Koncem roku 2016 dle Českého statistického úřadu stoupla meziroční inflace na 1,5 procenta. Během letošního roku by se pak úroveň inflace měla vyšplhat na 2 procenta.
Současné úrokové sazby v bankovních institucích však již zdaleka nenabízejí hodnotu úročení na 2 procentech. To znamená, že najít bezpečný vklad, který by nám nepohltila inflace, bude těžké. Centrální banka však bude chtít zabránit skokovému posílení kurzu koruny, aby eliminovala nadměrné výkyvy kurzu a zmírnila tak její dopady.
To, co tvrdí ČNB je však jedna strana mince a není úplně jisté, jak se nakonec zachová.
Např. když před dvěma roky nečekaně ukončila intervence Švýcarská národní banka, kurz švýcarského franku rázem poskočil o dvacet procent. Věřme, že v České republice tato situace nenastane, protože by to vedlo ke značné destabilizaci finančního trhu.
V dlouhodobém časovém horizontu má česká koruna ještě stále vůči euru velký prostor. Prognostikové předvídají, že pokud bude za pár let euro existovat ve formě, v níž ho známe, mohli bychom jej kupovat i za méně než 22 korun.
Pro investora, který nechce investovat pouze v českých korunách, čímž by se velmi ochudil o zajímavé nabídky investic v cizích měnách, je důležité pečlivě sledovat vývoj. A samozřejmě, zvolit vhodný nástroj na zajištění měnového rizika.
